Zajímavý ptáček rorýs obecný

A to není všechno. Jsou tak rychlí, že dokážou vyvinout rychlost až 220 km/h.
Zásnubní let probíhá tak, že v těsné blízkosti předvádějí akrobatické výkruty a pády. Ještě k tomu stihnou vydávat svůj typický pískot. V párech se přidávají do větších skupin a ten, kdo má možnost je pozorovat, má pocit, jako by koukal na tančící na parketu.
Jsou vytrvalými letci. Za rok nalétají skoro 200 000 kilometrů.
rorýs obecný
Vzhled
Celek působí černě, zblízka je ale znát světlejší hrdlo a rezavohnědá základní barva. Má dlouhá srpovitá křídla. Většinou létá vysoko, chvíli plachtí a pak zase rychle mává křídly. Rozpětí je až 40 cm, ale váží jen kolem 50 g.  Má krátké nožky, což odpovídá jeho latinskému názvu Apus apus, tedy beznohý. V letu vypadá, že je nemá. Nemůže kráčivě chodit, ale za to se lehce zavěsí na hrubší kolmé stěny nebo kůru stromů.
Kde žije
Hnízdí skoro v celé Evropě, v severní Africe a na velkém území Asie. Je to tažný pták.
Žije v lesích, ale adaptoval se životu v těsné blízkosti člověka, proto může být viděn ve městech i na vesnicích. Vzhledem k úbytku vhodných míst pro hnízdění je populace na poklesu.
Hnízdění
Upletou si hnízdo ze stébel, která sbírají v letu, zpevní je tuhnoucími slinami a vystelou ho pírky. Pár si je věrný po celý, až sedmiletý, život. V hnízdě bývají dvě až tři vajíčka. Po 18 – 19 dnech dojde k vylíhnutí a rodiče musí denně nalovit mnoho létajícího a větrem unášeného hmyzu. Ten mláďatům nosí slepený do kuliček. Mladí neprosí o jídlo otevřeným zobáčkem jako jiní ptáčci, ale tahají své rodiče za peří na krku. Ti jim pak vloží do jícnu nalovený hmyz.
Pokud se lov díky špatnému počasí nedaří, mladí dokážou dočasně žít ze zásob a zpomalit svůj růst.
Z hnízda vylétnou teprve, až když jsou dobře připravení, protože nemají možnost si let vyzkoušet jako mladý kos nebo vrabec, který hnízdí v křoví. Tato doba nastává kolem 6 týdnů.
ptáček na dlani
Dříve hnízdili daleko od lidí v nepřístupných skalních stěnách nebo dutinách stromů rostoucích v řídkých lesích. Ale před více než sto lety přesídlili na lidské stavby. Stejně jako vlaštovky a jiřičky se naučili využívat pro hnízdění kamenná a cihlová stavení.
Nejraději mají skuliny ve zdech, temná zákoutí mezi trámy a rovné plochy u hran zdí. Po příletu ze zimoviště se u loňského hnízdiště setkávají oba partneři, protože zimují samostatně.
Odlétají koncem července nebo počátkem srpna.
Nemají mnoho nepřátel mezi predátory z živočišné říše, ale jejich rozmnožování negativně ovlivňuje člověk. Díky rekonstrukcím budov nemají kde zahnízdit a vyvést mladé. Je to vážně ohrožený a chráněný druh a proto od 20. dubna do 10. srpna nesmí být jeho hnízdiště vůbec rušeno.
Můžeme pro ně něco udělat
Na novostavby je možné umístit budky pro rorýse, které by měly být umístěny minimálně 4 m nad zemí, nebo nad stromy či střechami. Štěrbinovitý otvor by měl být orientovaný na sever. Neměly by být vystaveny na přímém slunci, nebo pod neizolovanou plechovou střechou, protože mláďata pak uhynou horkem.